Úhel pohledu

Tak málo se známe a tak málo máme času pro sebe navzájem. Jsme mistry ve zdůvodňování proč se to či ono děje tak či onak, zdoláváme den co den kopec povinností, které jsme si vytkli za cíl zdolat, ale každý večer uléháme s vědomím, že se probudíme do úplně stejného dne. Děláme věci napůl, na půl úst mluvíme se svými blízkými, na půl ucha posloucháme co nám kdo říká, napůl vnímáme co se děje okolo nás, na půl oka sledujeme lidi, kteří nás na ulici míjejí. Jen v jednom máme jistotu, že právě teď nežijeme podle svých představ, lidé okolo nás nám nerozumí, nechápou, nevnímají, nepřijímají...

Nabízí se otázka - Co dáváme my? Chceme být slyšeni a přitom nenasloucháme, chceme být viděni a sami nevidíme, chceme být vnímáni jako lidské bytosti a ve druhých to člověčenství neobjevujeme. Těžko dostaneme to, co sami nedáváme. Vidíme jen to, v co věříme.

Co se musí stát, aby se úhel našeho pohledu změnil? "Dvojčata" v New Yorku už spadla...

             Ukazatel no.1

Tak se zase něco změnilo. Přibyl nový ukazatel na křižovatce silnic do Brna a do Zbýšova. Když se ale na něj podíváte, nejspíš vás zarazí, že jediná správně ukazující tabulka je s nápisem Dům zdraví. Není to však chyba výroby, pouze nenechavých rukou. Někdo si prostě nemůže smířit s tím, že je něco v pořádku, nepoškozené. Ale zpět k samotnému ukazateli. Když pominu lešení, které tam teď stojí, jsou tabulky vidět dobře. Teď si však představte řidiče, který hledá seč může např. lékárnu. Jede ke křižovatce, přibližuje se k ukazateli, aby si mohl přečíst, jestli odbočit nebo ne, a když to zjistí, je pozdě a dotyčný musí pokračovat rovně a pracně se otáčet na "zastáveckém bermudském trojúhelníku". I tak je to ale zatím nejlépe umístěný ukazatel. To se mu musí nechat.

             Jaké byly Oslavanské historické slavnosti

Již III. ročník Oslavanských historických slavností pořádalo město Oslavany ve spolupráci s Vlastivědným spolkem Rosicko-Oslavanska. Proběhly na městském zámku o druhém zářijovém víkendu jako součást Dnů evropského dědictví.

Hlavní program probíhal v soboru. Ráno členové vlastivědného spolku uctili památku horníků zahynulých v důlních neštěstí položením květin k pomníkům na místním hřbitově.

Dopoledne organizátory trošičku postrašilo počasí. Zatažená obloha slibovala déšť a diváků nebylo mnoho. Ani autobus, který svážel návštěvníky z celého regionu do Oslavan za pětikorunu, mnoho lidí nevyužilo. Před polednem se ale naštěstí počasí umoudřilo a začalo přibývat také lidí.

V jižním křídle zámku měli návštěvníci možnost shlédnout výstavu Hornictví a energetika Rosicko-Oslavanska. Jednotlivé části výstavy byly doprovázeny odborným výkladem těch nejpovolanějších - autorů, jako např. dr. Rejla, pana Kyseláka nebo paní Plchové.

O druhé hodině sehrála agentura A.R.G.O. dobovou slavnostní ceremonii - příjezd krále Přemysla Otakara I. s družinou z r. 1228, aby vysvětil cisterciácký klášter a udělil práva. Přesně tak, jak se událo před více jak 770 lety. To už ale byl oslavanský zámek a jeho okolí plné lidí.

O slavné historii památkového areálu (kláštera a zámku), který se řadí mezi nejvýznamnější památky Jihomoravského kraje, si zájemci mohli poslechnout vyprávění od průvodců, kteří v areálu bezplatně provázeli v půlhodinových intervalech. Po celý den probíhal program muzikantů, kejklířů a tanečnic. Sem tam se objevil veselý muž na chůdách a z výše zdravil příchozí, hlavně děti.

Pro tance chtivé nebo jen ty, kteří rádi poslouchají muziku, hrály v zámeckém parku skupiny Vlčnovjanka, trampská Maranta a ve večerních hodinách potom Dynamic. Ti, kteří zase dali přednost cimbálu a vínu, poseděli s přáteli u výborných odrůd z okolí v zámecké vinárně.

Program slavností doplňovala výstava ovoce a zeleniny v katolickém domě a kolotoče za zámeckým parkem.

Večerní program bohužel narušil vydatný déšť. Přesto se akce vydařila a opět přilákala stovky návštěvníků z celého širokého okolí.

             Zpátky ve škole

Po dvou měsících, pro někoho dlouhých, ale pro většinu z nás krátkých, nastalo zase září. Měsíc, který je postrachem všech školou povinných, ale i studentů středních škol, gymnázií a učilišť. Vždyť komu se chce opouštět kamarády z druhého konce republiky, pozdní vstávání, prázdninovou bezstarostnost a skvělé zážitky? Při představě deseti měsíců, kdy nám každé ráno budík svým zvoněním trhá uši, kdy téměř celý den strávíme v té obrovské budově plné zvláštních lidí, kteří si vznešeně říkají učitelé či profesoři, a těch bezesných nocí a večerů strávených nad učebnicemi, mi naskakuje husí kůže. Září je úspěšně či neúspěšně za námi, ale je to pořád jen malá část z toho školního kolotoče písemek, testů a domácích úloh. Ale i přese všechny tyhle hrůzy asi každého ve skrytu duše napadne, že ty pomyslné dva roky prázdnin by byly přece jen moc. Dny volna by úplně ztratily své kouzlo jedinečnosti, nepoznali bychom pocit radosti z každého uplynulého týdne a z nadcházejícího víkendu a musíme si přiznat, že i naše obzory by byly značně omezené. Někdo bere školu pouze jako nutné zlo, někdo i v ní najde něco dobrého - to záleží na každém. Ale určitě každého alespoň jednou třeba jen na vteřinku napadne, že do ní chodí rád.

             Trocha optimismu

Zapomněli jste něco doma a právě sedíte v nastartovaném autě před vraty? Vystupte a zaskočte si pro to. Klepete si na čelo, cože je to za nápad nechat stát na ulici otevřené nastartované auto bez dozoru? A proč ne? Ale asi v jiné době, ne dnes.

Jak dlouho nám bude trvat, než se zbavíme typického rysu nejen české povahy - kleptomanie. Teda nic ve zlém, ale "když musíš, tak musíš". Neříkám, že každý z nás si troufne zrovna na auto, ale souvisí to s naším životním stylem a povahou. Kdo z nás, alespoň v duchu, nezkusil něco vzít, nebo kdo z nás dal víc, než musel, úplně cizímu člověku a přitom se usmíval?

Myslím, že bychom všichni měli zajet do Řecka či jiné jižní země a vzít si příklad z místních obyvatel. Chvíli nebýt podezíravý, nelpět tolik na materiálních věcech a místo toho se usmívat na všechny kolem sebe.

Vytáhněte tedy fotky z dovolené nebo pohlednice od příbuzných, pověste je do kuchyně a každé ráno, než se podíváte z okna do chmurné podzimní krajiny, zavaďte pohledem o letní slunce.

V následujících vydáních E-METRA budeme postupně publikovat přepis Pamětní knihy obce Zastávka. Ručně psaná kniha o sto stranách byla založena roku 1922 úředníkem Františkem Pokorným. Jedná se o nejstarší dochovanou kroniku o naší obci.

Období před rokem 1919 je shrnuto v tématických pojednáních. Od tohoto data jsou pak události zaznamenávány za jednotlivé roky. Vyprávění je dovedeno do roku 1933.

Přeji příjemné čtení.

             Část 1.

Popis obce

Zástavka, hornická a hutnická osada, 11 km severně od města Ivančic a 24 km západně od hlavního města Moravy, Brna, přináleží okresní politické správě brněnské, bernímu úřadu v Ivančicích, finančnímu ředitelství a okresní školní správě v Brně, okresnímu soudu v Ivančicích, obchodní a živnostenské komoře v Brně.

Znak dvě kladiva pentlí svázaná.

Vystavěna byla v kotlině po obou březích potoka Habřiny na pozemcích tří obcí: nádraží až po potok Habřinu stálo na Babicku, východní část na Rosicku a ostatní na Příbramsku.

R. 1825 byl zde zájezdný hostinec "Zástavka", popisné číslo 75 obce Příbramské, stojící na křižovatce silnic do Rosic, Náměště, Ivančic a Velké Býteše, dle tohoto hostince nazvána osada "Zástavka" a chalupa, kovárna, popisné číslo 76 obce Příbramské, v letech 1840 - 1850 několik domů s 50 obyvateli. Aby stálí dělníci měli kde bydleti, vystavěna r. 1853 Stará osada, jednopatrová kolonie, r. 1862 hutnická osada, r. 1872 Nová osada při Náměstské silnici, r. 1836 Kopečky při Býtešské silnici na severním kopci. R. 1876 bylo zde 51 domů s 800 obyvateli, r. 1880 již s 1145 obyvateli, r. 1890 - 72 domy s 1496 obyvateli, r. 1900 89 domů s 1534 obyvateli - katolíky, 3 protestanty a 2 židy, r. 1921 bylo 125 domů s 1630 obyvateli (1562 Čechy a 68 Němci).

Samostatnou prohlášena obec r. 1876

Výměra obce

	Zastavená plocha a cesty	42 ha	20 a
	Zahrady				13 ha	70 a
	Louky				 1 ha	40 a
	Pastviny a potok		 8 ha	50 a
	Les				11 ha	70 a
	Rybník					90 a
	Orná půda			20 ha	40 a
	----------------------------------------------
	Celková výměra			98 ha	80 a
	Rovná se 0,988 km2

Škola

V obci jsou 2 školní budovy (obecná a měšťanka), 2 družstevní skladiště (dělnické "Vzájemnost - Včela" a úřednické "Horník"), 2 hostince (zájezdný "Zástavka" a nádražní), 1 obchod se smíšeným zbožím, 2 řezníci, 1 pekař, 2 stavitelské živnosti a 1 kaple.

Vodovod

R. 1903 zřízen vodovod s nádrží nad číslem 72 (mateřskou a měšťanskou školou) na svahu kopce, voda jest pumpována z vodárny (číslo 71).

Týdenní trh povolen v r. 1905 pod číslem 1855/ 5 B a r. 1921 znovu obnoven.

Nemocnice postavena r. 1898.

Obecní knihovna má 246 svazků, r. 1920 vypůjčilo 43 čtenářů ve 14 půjčovných hodinách 583 knih.

Žákovská knihovna má 126 svazků.

Spolky

Spolky: Dobrovolných závodních hasičů z r. 1880, Ochotnický "Tyl" z r. 1894, Živnostenský z r. 1872, německé kasino, spolek dílovedoucích, úřednický spolek "Horník" z r. 1905, Tělocvičná jednota "Sokol" založena r. 1919, Dělnická tělocvičná jednota založena r. 1920, a sportovní klub Čechie - 1907.

Oheň

Největší ohně byli 20/9 1885 na Ferdinandově dolu hořící haldy stavebního a šachetního dřeva a r. 1901 bulkárna na Jůliově dolu.