Udělení Pamětních medailí obce Zastávka

Obecní zastupitelstvo na svém jednání 28. března 2001 schválilo materiál pro oceňování občanů, kteří se zasloužili o rozvoj obce. Byly navrženy a přijaty celkem tři stupně ocenění udělovaná jednotlivcům i kolektivům podle dosažených výsledků například ve vědecké práci, činnosti v kultuře, péči o životní prostředí, bytovou výstavbu nebo ve studiu.

Druhým nejvyšším stupněm ocenění je podle tohoto dokumentu udělení Pamětní medaile obce Zastávka. Medaile se propůjčuje zejména za významnou spolupráci s obcí při řešení věcí veřejných trvající déle než jeden rok.

Historicky prvním držitelem pamětní medaile se stal pan Ludvík Holub, malíř a mnohaletý organizátor kulturního a společenského života v Zastávce, velmi dobře známý v širokém kraji. V letošním roce ukončil své působení v místním kulturním zařízení po neuvěřitelných 46 letech. Obecní zastupitelstvo při této příležitosti uznalo za vhodné, aby to byl právě pan Holub, kterému bude poprvé v historii obce toto významné ocenění propůjčeno. Medaile mu byla slavnostně předána za zásluhy o rozvoj kultury v obci na jednání zastupitelstva 9. května tohoto roku.

Druhým držitelem pamětní medaile za celoživotní práci s mládeží a péči o historické materiály obce se stal pan František Čech. Medaili slavnostně převzal na jednání zastupitelstva 21. listopadu.

František Čech

Narodil se ve Staré osadě v Zastávce a celý život jí zůstal věrný. Při ústupu Němců před Rudou armádou na jaře roku 1945 jen zázrakem i s rodinou přežil šest zásahů nově postaveného domu na Brusích. Po válce dělal vychovatele v hornickém učilišti. Pracoval také jako horník na rosicko-oslavanských dolech. Od roku 1972 až do penze dělal bezpečnostního technika. Jako nemnoho lidí velmi dobře znal všechny doly revíru.

Celý život se aktivně věnoval práci s mládeží. Od malička je členem Junáku. Později se stal jejím vedoucím. Přispíval do skautského časopisu Hlas přírody. Působil jako střediskový vedoucí všech oddílů z okolích 14 měst a obcí.

Po okupaci se stal zakladatelem loutkářského souboru, kterým navázal na prvorepublikovou tradici. O Vánocích roku 1946 vystoupili s prvním představením. Hráli až 18 titulů ročně. Vystupovali v okolních obcích a městech i v brněnské Radosti. V letech 1966 a 1967 se podílel na organizaci přehlídky loutkářských souborů. Je držitel významného ocenění Zlatého odznaku Matěje Kopeckého. Po ukončení činnosti souboru Kladívko, které navazovalo na práci pana Čecha, se opět zasloužil o oživení činnosti maňásků. Od roku 1990 soubor vede dodnes. Jeho rukama prošly desítky dětských herců a tisíce malých diváků potěšil krásným provedením pohádek a her. Škoda, že tuto krásnou práci po něm nechce nikdo převzít.

František Čech se rovněž zasloužil o záchranu cenných historických materiálů obce. Dvacet let se věnoval zpracováváním historie obce a severní části rosicko-oslavanského revíru. Je autorem publikací: Stručná historie výstavby obce Zastávka a Ze života obce Zastávka. Nebýt jeho píle, dodneška by o zastávecké historii neexistovala žádná publikace a její sláva by upadla v zapomnění.

             Studentská (ne)zábava k 17. listopadu

Tak si stále stěžujeme na nedostatek kultury v Zastávce, a přece když chtělo místní gymnázium pořádat zábavu v Dělnickém domě, tak z ní sešlo. V dnešní době rušení tradic by se mohla alespoň tato zachovat, protože je vítaným zpestřením studentského života.

Když několik dní před plánovaným termínem zábavy začaly kolovat zprávy o tom, že žádná nebude, nikdo nedokázal říct proč. Proč tedy? Opět se dva lidé nedokázali dohodnout. Peníze prostě dělají divy a ohled na nás, studenty, se nebere.

Jako každý rok, měla na zábavě hrát kapela Relax. Její manažer p. Müller se však nedohodl s p. Blažejovským, který zařizuje v Dělnickém domě pořádání různých kulturních akcí. Ve věci byla výše nájmu a alkohol. Nebudeme si nic namlouvat. Nevyšší zisky jdou z prodeje alkoholu, a to i na studentské zábavě. Obě strany by se sice nakonec dohodly jak, co a za kolik, ale to až po tlaku ze strany gymnázia a obecního úřadu na p. Blažejovského, který tedy dal na poslední chvíli lepší nabídku. Jenže to už měla kapela domluvené vystoupení jinde.

Proč se tedy ale objevili Relax na plakátě propagujícím studentskou zábavu, i když ještě nebylo nic dohodnuto? Nikdo neví. To asi jen nějaká naivní duše věřila, že vše proběhne v rámci tradice. Navíc nebylo nic příjemného, když na plánovanou zábavu přijelo několik desítek lidí, kteří se následně dozvěděli, že se nic nekoná. Hlásné trouby jistě fungovaly, ale i sami studenti stojící přímo u zdroje informací věděli, že zábava nebude, s naprostou jistotou až ve středu. Je otazné, jestli se tyto zprávy mohly dostat k ostatním včas.

Co ještě dodat? Snad jen to, že by se slovo mělo držet a podobný informační zmatek by se už víc opakovat neměl.

             Galerie E-METRA

V tomto čísle jsme pro Vás opět připravili práce dalšího z místních amatérských umělců. Je jím Lenka Groligová. Narodila se a žije v Zastávce, kde také třetím rokem navštěvuje Gymnázium T.G. Masaryka. Výtvarnou výchovu studovala dva roky pod vedením paní Kroutilové. Za práci "Zbloudilé jablko", která je jediná z těch, jenž uvádíme, v provedení suchou jehlou, získala v brněnském kole výtvarných prací čestné uznání. Do Galerie jsme vybrali její perokresby. Po maturitě by Lenka ráda studovala pozemní stavby.

Máte-li někoho známého, jehož fotografie či obrazy by podle vás měli vidět i ostatní, napište nám.

             Kalendář na rok 2002 s kresbami pana Ludvíka Holuba

Obecní úřad v Zastávce vydal nástěnný kalendář na rok 2002. Jednotlivé listy měsíců formátu A3 obsahují práce pana Ludvíka Holuba. Obrázky zachycují budovy a ulice v Zastávce z dob těžby černého uhlí. Spodní část se dny příslušného měsíce lze díky perforaci odtrhnout a obrázek si zarámovat.

Kalendář je výborným vánočním dárkem. Zakoupíte jej za 79,- Kč buď přímo na obecním úřadě nebo v centu v prodejně textilu AZ Centra pana Hudece.

             Jak je lehké dostat se k drogám v Zastávce?

Možná si někdo ještě stále myslí, že drogy jsou záležitostí velkých měst a že vesnic či obcí typu Zastávka se tato problematika netýká. Ale to je již nesčetněkrát vyvrácený omyl. Teď nás může napadnou: Copak máme na naší Zastávce "drogová doupata", feťácké gangy nebo dobře propojenou síť dealerů? Ne, tak daleko jsme ještě "nedospěli", ale copak je takový problém vypěstovat si za domem nebo na zahradě nějakou tu rostlinku (teď myslím konopí) pro vlastní potřebu? Vzhledem k malé informovanosti ani spousta rodičů neví, co jejich děti chodí zalévat a o co se s takovou láskou a pečlivostí starají.

Další poměrně oblíbenou a hlavně dostupnou drogou jsou lysohlávky. Tyto "houbičky" mohou způsobit otravu, ale v menším množství navozují stavy jako při požití např. LSD. Ovšem lysohlávky si může zadarmo nasbírat každý. Stačí jít na procházku do lesa, kde je jich dostatek.

Trochu složitější cesta vede k tvrdým drogám. Pokud ale máte ty správné známé, tak i toto je téměř bez problémů. Těžko se těmto "civilizačním jevům" vyhnout, neboť se říká, že pokud si drogy někdo sehnat chce, tak si je také sežene. Prevence ve školách je snad prospěšná, ale jinak vidí drogy malé dítě, zastrašované učiteli popř. rodiči a jinak dospívající člověk, který se octne např. na technopárty, kde mu dřív nebo později nabídne extázi jeho sjetý kamarád.

Nechci přímo říct, že jsou drogy pro každého "volně dostupné", ale spíš, že nejsou nedostupné.

             Rok života v Zastávce

Jak ten čas letí. Ani jsme se tady pořádně nerozkoukali a přitom to není tak dávno, co jsme mohli oslavovat 1. výročí svého přistěhování. Hlavou se člověku honí vzpomínky, jak jsme před rokem měli plné ruce práce se zabydlováním se v nově pořízeném domku v obci Zastávka. Dnes už můžu říct v naší obci. Nějakou dobu to přece jen trvá, než si člověk zvykne a od srdce řekne: "Moje vesnice, můj domov." Už jsme tu více než rok a některé příhody pomalu překrývají nánosy stále nových dojmů. Když jsem se tehdy rozhlédla kolem sebe, mým oblíbeným rčením bylo: "Do důchodu máme co dělat". A nebylo to daleko od pravdy. Kam se podívám, stále je co opravovat, vylepšovat, předělávat či rekonstruovat. Ale to by byl jiný příběh. Dnes jsem chtěla psát o tom, jak na nás Zastávka zapůsobila a co nám ten rok přinesl.

Když jsme se rozhodovali, zda se sem nastěhovat, reakce některých přátel byly varovné. Zastávka zrovna nemá pověst bezpečného místa. Každý říkal: "Určitě si pořiďte psa. Čím větší, tím lepší." Tuhle radu jsme si vzali opravdu k srdci, ale nebylo to z obav o naši bezpečnost. Spíš jsme si tím splnili dávné přání. A tak jsme si hned druhý den po nastěhování přivedli divokou tříměsíční šelmu, jejímž nejvroucnějším přáním bylo každého vetřelce povalit a olízat mu obličej.

Po prvních zmatcích s vybalováním věcí a jejich rozmisťováním v domě si člověk vzpomene, že taky musí trochu úřadovat. Na to nás rychle upozornilo hromadící se smetí. Neměli jsme popelnici a nikdo nám smetí nevyvážel. A tak hajdy na obecní úřad nahlásit trvalý pobyt a vyřešit i tuto náležitost. Ani jsme nečekali, jak to tam všechno hezky rychle vyřídíme. Za pár okamžiků jsme si to rázovali domů a nesli jsme si poněkud neobvyklé zavazadlo - popelnici. Vše bylo vyřízeno na počkání. Ani jsme netušili, že popelnice se dá pořídit přímo na obecním úřadě. Takže pro ty, komu ta věc také schází: Pospěšte si, ještě jim tam nějaké zbyly. :-)

Paní na obecním úřadě byla milá a vstřícná. Jedna věc manžela velmi překvapila: Uběhlo několik měsíců a on šel zaplatit poplatky na další rok. Tatáž paní, se kterou jsme se od té doby nejspíš nesetkali, jej okamžitě oslovila jménem. V tu chvíli jsme si více než kdy jindy uvědomili, že už nežijeme v anonymním městě, ale jsme na vesnici, kde se lidé navzájem znají. A tak má přistěhovalec v novém prostředí brzo pocit, že o něm vědí všichni všechno, ale on sám nezná téměř nikoho. Ale i to se pozvolna mění. Sousedské kontakty se pomalu navazují, a tak se pro nás postupem času stalo běžným to, s čím se člověk v městském bytě hned tak nesetká: Přes ploty putují v košících tam a zpátky různé plodiny, jak si sousedé vzájemně vyměňují zahradní přebytky.

Vztahy a atmosféra jsou tu přece jen jiné. Hned po nastěhování nám sousedé z nejbližšího okolí nabízeli pomoc a podporu. Jeden nám posekal trávník, jiný poradil, kde se dá něco sehnat, další půjčil nářadí. Lidé si tu pomáhají. Naposledy nás o tom přesvědčila příhoda s rozbitým autem. Závadu objevil soused a vzápětí také přispěchal s náhradní součástkou. Lidé to tu možná berou jako samozřejmost, ale ten, kdo přišel z onoho anonymního města, ví, že to samozřejmost není.

Co nás vlastně přivedlo k tomu přestěhovat se zrovna sem? Jak už to tak bývá, přispěla souhra náhod. Původní bydliště jsme museli opustit do určitého data. A pak má člověk určitou představu, kam by chtěl jít, ale vždy jsou nějaká omezení, která jeho výběr limitují. A tak se stalo, že jsme našli své místo zrovna v této obci, aniž bychom to předem plánovali. Když jsme hledali nové bydliště, věděli jsme jedno: Chceme mimo město, někam do přírody, ale někam, odkud je do města dobré spojení. A myslím, že se nám naše přání splnilo. Vlaky a autobusy jezdí často, autem to do Brna také není daleko. (Jen ta zpoždění dokážou člověka pořádně otrávit.) Když člověk přijde domů a chce do přírody, v lese je za pět minut. A ještě si může vybrat světovou stranu, na kterou se vypraví.

Žádné místo není ideální, vždycky se najdou chyby a nedostatky. Ale po tom roce můžu říct, že zpátky bych už rozhodně nešla.

             Část 3.

Dolování

V katastru obce doluje se již od roku 1760 kamenné uhlí.

Uhlí vyčnívalo v hlubokých zmolách na povrch na různých místech uhelného revíru, např. zde za šachtou Herringovou (nynější mateřskou školkou), u vodní nádrže vyčnívala hlavní sloje.

Nejstarší povolené kutání datuje se z 3. srpna 1787. Vrchnostenský úřad v Rosicích pronajal tehdy právo kutací na uhlí v obvodě celého panství rosického "Průplavné a hornické společnosti ve Vídni".

Na pastvisku Babickém, nynějším nádraží, postaven čerpací stroj r. 1799 hnaný koňmi.

Společnost nedosáhla výsledků a přestala pracovati. Správa panství rosického pronajala 1. září 1801 dolování na Zástavce hormistrovi Ferdinandu Thomorerovi za desátkový poplatek 700 zlatých. Následujícího roku brněnský velkoobchodník Jan Herring koupil od Thomorera doly a smlouvu pachtovní. Počátkem r. 1803 utvořil první horní těžířstvo, jež trvalo do r. 1870, špatná správa, neznalost hornicko - technického umění a malý odbyt uhlí zavinily nezdar těžířstva.

R. 1812 počíná rozvoj dolů zásluhou Ferdinanda, Julia a Hugona Rittlera.

Tohoto roku přišel Ferdinand Rittler z Břehu a převzal správu dolů, dbal o pravidelné odkrývání uhelných vrstev a staral se o odbyt uhlí. První velká stavba podzemní, kterouž otevřeno bohaté ložisko uhlí r. 1814 sestávala se štoly, do níž byl vchod blíže nynější ústřední kanceláře. Vlněné továrny v Brně, postavené prvního plynového osvětlení r. 1817 hospodářským radou Andrém v Brně, r. 1819 pálení koksu, způsobilo rozmach v těžení a zároveň budovaly doly z Brna velkoměsto.

R. 1836 postavena jáma "Silniční" na severním kopci tzv. Kopečkách a dosáhla po dvou letech 80 metrů hloubky. Kopalo se zde až do r. 1878, v roce 1917 přeměněna na obytný dům.

Uhlí vykopáno v letech 1830 - 1840 průměrně 60 - 70 havířů 80 - 90 000 q, r. 1845 vytěžilo se 255 253 q, r. 1849 vykopalo 380 havířů s 5 stroji o 50 koňských silách přes 500 000 q.

R. 1852 otevřena šachta "Herringova", r. 1856 "Ferdinandova", r. 1877 "Jůliova" (nová šachta) a zavedeny pro snadnější dopravu na povrch parní stroje.

R. 1855, když dostavěna dráha z Brna do Zástavky, nastala nová éra, neboť již r. 1859 vytěžilo se 1 134 646 q, r. 1863 - 1 168 808 q a pracovalo 616 havířů. R. 1866 - 1 544 430 q s 894 havíři a r. 1871 - 3 040 668 q s 1109 havíři.

R. 1870 změněno těžířstvo na akciovou společnost "Rosická báňská společnost na Zástavce", která koupila od Immerbergské společnosti doly ve Zbýšově, Padochově a Oslavanech.

Hlavní dolování jest na Jámě Juliově, která jest spojena podzemní chodbou s jámou Ferdinandovou v Babicích, chodbou jest vedena dráha pro vozíky, které dříve taženy byly koněm, nyní taženy jsou benzinovou lokomotivou, také veškerá voda z těchto dvou dolů vysává se na dolu Jůliově, kde jsou postaveny silné pumpy, jež čerpají 15 m3 vody za minutu.

Mimo to spojeny jsou tyto dva doly od r. 1903 lanovou drahou na povrchu.

Veškeré uhlí sváží se na důl Jůliovo, kde se třídí a některé druhy perou vodou, roztříděné strojem padá do tzv. šutů, z nichž se uhlí sype do vagonů pod ně na kolejích přistavených, vyrábí se uhlí ořechové, kovářské, uhelný prach na bulky. Bulky jsou smíšenina prachu se smolou, která se v litých kalených válcích zvláště k tomu upravených lisuje. Dvěma lisy vyrobí se denně asi 30 vagonů.

Za ředitele Jaroslava Jičínského, zmodernizováno těžení a staré stroje nahrazeny novými.

R. 1907 byly pro dělnictvo postaveny kasárny opatřené ústředním topením systému "Strebel", společnou kuchyní, koupelnami se sprchami, v kterých dělnictvo vzdálené od pracovního místa přenocuje.

Strojní zařízení dolu Jůliova pozůstává:

Těžný stroj o 800 koňských silách vytáhne najednou (nedoplněno) q uhlí, drátěné lano snese 800 q.

Třídírna uhlí a prádlo s 13 elektromotory o 300 koň. silách

Lanová dráha z Ferdinandova dolu na Jůliovo důl s 30 koň. motorem elektrickým.

Bulkárna s 5 elektr. motory o 137 koň. silách

Pila s 3 elktr. motory o 65 koň. silách

Pumpy se 14 elekrt. motory o 2100 koň. silách

Hustiče a vytahovadla se 4 elektr. motory o 165 koňských silách

5 benzínových lokomotiv ku tahání vozíků o 40 koň. silách.

Náhradní stroje pro výrobu elektrického proudu, kdyby z Oslavanské elektrárny proud nebyl dodán:

1 parní stroj o 400 koň. sil.

1 parní turbinu o 100 koň. sil.

8 parních kotlů 1042 m2 topné plochy.

Osazenstvo dolu Juliova čítá r. 1920 800 havířů, vytěženo bylo r. 1920 - 648 000 q uhlí.

Celková těžba Rosické báňské společnosti na všech dolech z celého Rosicko - Oslavanského revíru obnášela r. 1920 (nedopsáno).

Uhlí má 6000 kalorií výhřevnosti a používá se nejvíce v továrnách ku vytápění parních kotlů, na drahách, v cihelnách a t. d.

(pokračování příště)

- Pane šéf, můžete mi dát zítra volno? Manželka chce, abych jí pomohl s vánočním úklidem.

- Z takového důvodu vám přece nebudu dávat volno.

- Děkuji, děkuji; věděl jsem, že se na vás mohu spolehnout.