Bloudění po Zastávce, aneb informační systém obce

Kudy kam? To je otázka. Ukazatele tu sice máme, ale neukazují. Tedy ukazují, ale buď nejsou vidět, nebo ukazují špatně. A kdo ví, pro koho vlastně jsou. Nevidí je ani motoristé, ani chodci. Tak proč je máme? Pro dobrý pocit a možnost tvrdit, že Zastávka je v tomto směru dobrá a že něco dělá? No, snaha byla. A výsledek? Zbytečně vyhozených 15 tisíc korun.

Obecní zastupitelstvo pod vedením p. Boudného již před třemi lety schválilo vybudování informačního systému. Vyrobené ukazatele však až do podzimu minulého roku ležely na skladě, než byly umístěny na "vhodná" místa, jak rozhodli zastupitelé na zasedání 24. května 2000. Jsou zabetonované vlastními silami, tedy silami "rychlé roty" (řidičů oranžového autíčka, co tak často vidíme jezdit po Zastávce) a vyztužené železem, aby někteří nenechavci neulamovali tabulky, což stejně nijak valně nepomáhá.

Konstrukce ukazatelů se mi nezdá příliš šťastná, protože neřeší značení směru, ve kterém právě jdete nebo jedete. Kdyby byla řešena stejně jako konstrukce ukazatelů silničních, dalo by se tím vyhnout i přetočení a ulomení tabulek.

A teď k tomu rozmístění. Jediný ukazatel, ke kterému nelze mít žádné výhrady (tedy pokud se jedná o pohled motoristů), je před odbočkou k obecnímu úřadu z hlavní silnice. Snad by se ještě dal ukázat směr k uprchlickému táboru, ale to zase jenom v tom případě, že by to konstrukce ukazatele dovolila. I tak je jednoduché obecní úřad minout, protože budova skoro není vidět a odbočka z ulice Hutní osada není značena. Také k Domovu důchodců se člověk dostane bez problémů. Jenom by se ten ukazatel, co je teď na křižovatce ulice Lipová a 1. máje (cesty Brno-Náměšť), měl přesunout na konec ulice 1.máje, aby řidič, který se podle něj orientuje, mohl včas odbočit.

Stále mi také zůstává záhadou, proč není sloupku na křižovatce Lipová, Sportovní i tabulka se směrem ke škole. Odbočka je přece hned za tím a je to jediná cesta, kterou se dá k základní škole a gymnáziu dostat.

Dalším kamenem úrazu zůstává ukazatel na Staré Osadě skoro u centra - na rohu Metalpresu. U něj logika selhává úplně. Proč je na něm většina tabulek rovnoběžná se silnicí, když je pak nikdo nevidí - ani chodci, ani řidiči? Ráda bych věděla, kolik z nás si tohoto ukazatele všimlo, protože já jsem ho zaregistrovala až poté, co jsem šla k Metalpresu po pěšince a málem jsem do něj narazila. Jak se dostat k poště, nádraží, Domu zdraví nebo lékárně není vůbec jasné, protože směr je označen právě na tom nelogickém ukazateli a právě těmi tabulkami, co jsou souběžné se silnicí. Směr k uprchlickému táboru označuje jediná tabulka, a to ještě naprosto chybně (a není to tím, že by ji někdo přetočil).

A navíc jedna otázka. Pro koho tedy ukazatele jsou? Já bych je upravila pro motoristy. Byly by však potřebné další, aby se zajistili všechny čtyři směry: od Jihlavy, Brna, Zbraslavi i od Babic. Jenže to by pak Zastávka dostala přezdívku tabulková, protože by jich bylo prostě moc.

I tak jsem ale na mapku Zastávky zakreslila místa, kde si myslím, že by ukazatele prospěly nejvíce. Pro chodce by byla ideální velká mapa uprostřed obce. Peníze však na ni nejsou, protože její cena se podle tajemníka p. Hudce pohybuje v desítkách tisíc korun. Podle mých zjištění je cena mapy tři až čtyři tisíce korun a cena stojanu vyrobeného u klempíře ve výši dvou tisíc korun. To není zas tolik. Cena za profesionální vyhotovení celé konstrukce včetně mapy je opravdu 10 - 15 tisíc Kč. Když jsme už ale stejnou částku dali do ukazatelů, které jsou na nic, tak proč ne na mapu, která by jistě našla své využití? Možná to bude taky tím, že by byla asi brzy zničená, vzhledem k choutkám jistých individuí, které se baví vandalstvím.

A tak zase nic. Jsem zvědavá, jestli se něco bude dít. Vždyť nám to ani nepřijde, my se tady vyznáme. Kolik z Vás už ale bylo například v čase přijímacích zkoušek zastaveno, aby jste poradili, jak se dostat ke gymnáziu?

             Galerie E-METRA

V tomto červencovém čísle vám poprvé přestavujeme malinkatou elektronickou Galerii E-METRA. Jedná se o galerii, kde bychom do budoucna vystavovali třeba právě vaše fotografie, umělecká i "neumělecká" výtvarná díla. Po dohodě by šlo realizovat i výstavu trojrozměrných objektů. K dispozici, alespoň prozatím, máme kvalitní scenner, kterým vámi zapůjčené materiály naskenujeme a samozřejmě nepoškozené neprodleně vrátíme.

Snímky z této premiérové výstavky jsou některé z mých dokumentárních fotografií ze Zastávky a blízkého okolí. Galerie se otevírá poklepáním na logo.

             Bídná brigádničina

Sama právě poznávám, jak těžké je najít si nějakou brigádu na prázdniny. Jaké možnosti má vlastně takový student v naší obci či v blízkém okolí? Ještě nikde jsem neviděla vývěsku s inzerátem, který by začínal větou: "hledám brigádníky…".

Myslím, že by nebylo na škodu uspořádat brigádu např. na úklid okolí Zastávky. Naše lesy si to zaslouží a studentům se nějaká ta koruna navíc vždy hodí. A já věřím, že do takové brigády by se zapojili i jiní. A není to jediný způsob, jakým by se dalo udržovat prostředí, ve kterém žijeme. Všimli jste si někdy vysoké trávy, která by potřebovala posekat? Jenže kdo by dobrovolně a hlavně nezištně sekal trávu na obecním pozemku? Já osobně v tom vidím další způsob, kterým by se dalo pomoci hned dvakrát.

Věřím, že máte plno dalších nápadů, které by se daly nějak zúročit. Pokud máte zájem se o ně podělit, napište je prosím na emailovou adresu našeho časopisu.

Tímto článkem bych chtěla motivovat také naše obecní zastupitelstvo, aby o něčem podobném alespoň popřemýšlely.

             VITRÁŽ 2001

Neoficiální spolek Vitráž uvádí, II. ročník benefičního hudebního festivalu VITRÁŽ.

V loňském roce vznikla myšlenka pořádat benefiční hudební festival na podporu opravy vitráží kaple oslavanského zámku, které jsou v současné době již zasklené a opravené. Mladí lidé měli a letos opět budou mít možnost seznámit se formou průvodcovských prohlídek s památkou zpřístupněnou pouze při vynímečných příležitostech.

Zámek se stal v roce 1989, majetkem města Oslavany, které vyvíjí maximální úsilí pro získání financí na nejnutnější opravy, údržbu a rekonstrukci. Cílem je získat investora s kvalitním záměrem využití zámeckých prostor včetně rozlehlého parku. Letošní II. ročník benefičního hudebního festivalu VITRÁŽ má stejný cíl. Především zviditelnit oslavanský zámek a alespoň malou částkou z výtěžku festivalu přispět na opravu a rekonstrukci této památky.

Festival proběhne v sobotu 14. července 2001 v oslavanském zámku a zahájí ho, v 15:00 hod. průvodcovská prohlídka zámku (v případě zájmu se budou prohlídky opakovat). Celý festiválek se bude odehrávat v zámeckém parku, letos již zarostlém krásnou travičkou, ve které bude ležet provizorní čajovna, dále stánky s desítkou Krušovic, dvanáctkou od Plzně, limonádky, nějakej gulášek, možná selátko, určitě uzeninky a jiné pamlsky... Za nepřízně počasí zde budou vystavěny hangáry.

Samotný festival začne v 17:00 hod. a vystoupí tato hudební seskupení: SWORDFISHTROMBONES, BUDOÁR STARÉ DÁMY, KLAFÁREK, ZASTAVÁRNA BLUES BAND, JEZEREL The, Ú.N.P., RHONDIAN, DRRN, KOLEKTIEF ORGANISMU, czech FAITH NO MORE

Současně ve dnech 13. - 15. července, uvede městský klub futsalu Austria Oslavany, 15. ročník tradiční Austria Karneval Cup 2001. Tento futsal cup bude probíhat současně s festivalem Vitráž a zahrnuje páteční vystoupení zábavové skupiny Fan Daniel na stadionu TJ, sobotní Country večer na zahrádce Dělnického domu, no a samozřejmě samotný cup, který bude probíhat přes celý víkend.

Na tento červencový víkend všechny zve Tomáš PLCH - za neoficiální, ale přesto existující spolek Vitráž.

             Zase bez "dělňáku"

Jak se zdá, opět budeme bez Dělnického domu, a to minimálně na tři měsíce díky plánované opravě. Jistě jste již zaregistrovali novou autobusovou čekárnu, otočený obchod ovoce-zelenina i nově rozkopané místo před vchodem do tohoto "opraveného" objektu. Opravený byl. Byl, ale není, protože je celý provlhlý, a tak se vše bude dělat nanovo. Omítky půjdou dolů, místo zvlněných parket přijdou nové a unikátní zařízení na vysušení zdiva u stropu nám bude dělat minimálně rok společníka. Proč unikátní? Protože je založeno na rušení soudržnosti molekul vody a povrchu, ale hlavně - je levnější a jeho instalace je méně pracná než podkopávání základů. Novinkou bude venkovní fasáda, parkoviště a plot od čekárny až po potok. Navíc se bude dělat z druhé strany dělnického domu zahradní restaurace. Vše by mělo skončit do 30. září, maximálně 30. října. Tak jsem zvědavá, jestli se to všechno stihne a především, jestli tato oprava bude na delší čas než ta předešlá.

             Hudební divadlo Glottis

Českému muzikálovému nebi vyrostl před několika málo týdny možná silný konkurent. Mladí lidé ze Zbýšova totiž v dubnu založili nové hudební divadlo Glottis. Jejich společným cílem je zrealizovat koncertní provedení skladeb ze světových muzikálů s názvem The Musical Mania.

Jádro divadla tvoří někteří herci z amatérského nastudování legendárního muzikálu The Jesus Christ Superstar. Jiří Lesczynski (Ježíš), Daniela Lesczynská a Monika Havlíčková (obě Máří Magdaléna), Radek Leščinský (Jidáš) a Vojtěch Polanský (apoštol Petr) jsou dostatečnou zárukou vysoké kvality. A byli to právě oni, kteří dali dohromady lidi s opravdovým zájmem o muzikálový žánr, kteří by se pustili do tak náročného projektu jaký nemá v širokém okolí obdoby. O tom, že členové divadla Glottis mají vysoké cíle svědčí i fakt, že si jako hosta do souboru přizvali profesionální choreografku.

Sedmnáctičlenný sbor v hrané koncertní show s kostými a scénickými efekty vystoupí se skladbami z takových muzikálů jako je West Side Story, Cats, Milošem Formanem proslavených Hair, Evita, Fantom opery, Pomáda, Bídníci či Ježíš.

Premiéra The Musical Mania se uskuteční v sobotu 10. listopadu 2001.

             Jak se vzdělávají děti z odjinud

Děti odjinud, uprchlíci, utečenci. Vše názvy pro jednu skupinu - děti běženců, kteří jsou v uprchlickém táboře v Zastávce nebo ve Zbýšově. V rámci začlenění do společnosti dochází do místní školy a vzdělávají se. Je jich pár. Někteří odcházejí, noví přicházejí. Pouze v přechodové třídě se jich od začátku školního roku vystřídalo 63. Jenom čtyři žáci navštěvují školu od září, 21 jich chodí od 1. ledna.

Cizí řeč, jiná kultura. S tím se tyto děti vyrovnávají. Většinou úspěšně. Tak se často stává, že chodí do normální třídy a učí se s ostatními v češtině. Většina z nich nejdříve projde přechodovou třídou, aby se naučili česky. Paní Lebedová, učitelka této třídy, musí mít pevné nervy. Jako ve všech nižších ročnících, i tady jsou na denním pořádku pokemoni, hry a rachot padajících židliček, když se kluci honí mezi lavicemi. Holky piští a nikomu se po zazvonění zvonečku nechce do lavice. Ano zvonečku. Školní zvonek na půdě není slyšet, a tak paní učitelka pokaždé přijde a snaží se "přezvonit" hluk rozdováděné třídy zvonečkem.

A rozdíl mezi klasickým vyučováním a výukou tady? Vše probíhá česko-rusky, rozkouskovanost hodin připomíná malotřídky. Tady se přece scházejí děti od první do páté a někdy i vyšší třídy. Popisování ovoce, zeleniny a oblečení českými názvy dělají všichni společně, ale psaní, to už je něco jiného. Někdo dostane slabiky, někdo slova a někteří píší diktát. Největší potíže dělají čárky nad samohláskami. Našincům takovéto problémy přijdou primitivní, ale zkuste si někdy cizí řeč, kterou neumíte ani pořádně vyslovovat, napsat. Není to zase taková legrace.

Jako všude, najdou se i tady talenti na různé předměty. Ale všichni zvládají vše: psaní, čtení, matematiku, prvouku a samozřejmě i výtvarnou a hudební výchovu.

Co mě udivilo, byla třída skoro bez obrázků. Že by nemalovali? Právě naopak. Jak řekla paní Lebedová, vlastní výtvor je pro ně natolik cenný, že si ho chtějí nechat a ukázat rodičům. No a potom ho někde založí nebo odejdou někam jinam a berou si ho s sebou. Alespoň jim zůstane na očích a připomene, že někdy chodili v Zastávce do školy.

Vybavení jako sešity, papíry, tužky a podobné věci dostávají děti z uprchlického tábora, tedy od ministerstva vnitra. Stohy potřeb přijdou vždy s novou skupinou dětí. A tak je všechno v pořádku. Až na gumy. Ty se neustále ztrácejí. Nemyslete si, že je to maličkost. Třeba se uprostřed hodiny strhne tahanice o gumu a dalších pět minut se věnuje na uklidnění. Chce to prostě nervy a svatou trpělivost zvládnout takovéto situace.

Jak tedy celkově popsat tuto třídu? Prostě klasika - děti jako děti. Jenom ta bezprostřednost a temperament jsou tu navíc. Strávit mezi nimi dvě hodiny bylo velmi příjemné a popovídat si? Všechno jde, když se chce a rukama nohama se domluvíme přece vždy :-).