Učebnice filozofie: "Svět se rozrostl do šíře po horizontu, ale ztratil svou hloubku, sovu tajemnost. Symbolem našeho století není hrad, k němuž vede strmá cesta a vidina nejistého úspěchu. Současným symbolem je pohodlný obchodní dům s množstvím eskalátorů, vchodů a východů".

Zamyšlení nad problémy doby, nad vztahy lidí k přírodě, nad vztahy mezi lidmi (volný slohový útvar).

Eva Procházková

Když jsem byla menší, jediný předmět, který jsem ve škole nenáviděla, byl dějepis. Něco tak nudného, zbytečného. Co bylo, bylo, neovlivním to. Tak proč rozebírat věci, jež jsou již dávno pasé. Má učitelka o mé averzi věděla, vztahy mezi námi byly napjaté. Dalo by se říct, taková malá soukromá válka. Jednou v hodině jsem opět dávala najevo, co si tak zhruba o té její historii myslím. Byla už ze mě opravdu zoufalá, se sklíčenou tváří se na mě podívala a klidným, vyrovnaným hlasem ke mně začala promlouvat: "Víš, docela tě chápu. V tvém věku má člověk asi jiné starosti, než zajímat se o dobu vlády Karla IV. Ale napadl tě někdy důvod, proč se tomu všemu učíme? Nějaký smysl? Goethe jednou řekl, že kdo nezná historii lidstva tři tisíce let zpět, ten se nemůže považovat za jeho součást. Měl pravdu. Historií poznáváme současnost a předvídáme budoucnost. Díky tomuto poznání se můžeme vyvarovat chyb předešlých generací a vytěžit z jejich zkušeností co nejvíce pro sebe."

V té chvíli jsem se docela zastyděla. Najednou mi bylo té staré dámy líto. Jako by ona byla ta vyvolená, co nám má zprostředkovat naše historické dědictví, a já ji nepochopila. Její proslov neznamenal zvrat v mém životě. Nestal se ze mě dějepisný fanda ani nimrod v archivu. Ale najednou mi začaly docházet souvislosti.

"Vyvarovat se chyb předešlých generací a vytěžit z jejich zkušeností co nejvíce pro sebe." Historie se opakuje. Vše už tu bylo, zpět to přichází jen v nepatrných obměnách. Jak trefně sedí heslo římských občanů "chléb a hry" na dnešní, konzumem ošálené lidstvo. Plné koryta a estrády typu sobotní zábava na Nově mají v naší zemi nemalý úspěch, což o něčem svědčí. Rodinné výlety do obřích nákupních center sice mohou poskytovat iluzi harmonické pospolitosti rodinky vyrazivší na nákupy, ale skutečnost je mnohem prozaičtější - nákupní horečka a touha po zábavě, protože pro někoho je nakupování opravdu jen zábava. Stačí se jen podívat do nákupních vozíků - polovina věcí je nadstandard, normálně byste si je nekoupili, ale té "super slevě" se prostě nedá odolat. Nemám ráda tyhle super, hyper, mega, gigamarkety. A ani označení chrámy konzumu pro ně není dost trefné, protože chrám symbolizuje něco posvátného a tajemného, kdežto tady jde pouze o byznys.

Oblíbenou zábavou Římanů bylo soutěžení v cirku. Současníkům se zdají zápasy lvů s lidmi kruté a nelidské. Ale ruku na srdce - oč horší jsou dnešní býčí či kohoutí zápasy, utkání v boxu nebo hony na zvířata? V člověku probouzejí atavistické sklony, poskytují zábavu jedněch na úkor utrpení druhých a nemají jiný smysl než vybití nahromaděné agresivity. Bohužel, často jsou terčem tohoto druhu zábavy zvířata. Nevím, a jednou bych se nesmírně ráda dozvěděla, kde vzal člověk přesvědčení, že je pánem tvorstva a že si může s veškerým rostlinstvem, živočišstvem a vůbec celou planetou nakládat dle svého rozmaru. Zvířata jsou živé, cítící bytosti. Stejně jako člověk mají svůj citový život, a proto mi z etického hlediska přijde naši zacházení s nimi nepřijatelné. Z krav jsme udělali kanibaly, z kožešinových zvířat kus hadru, který na sebe můžeme pověsit, z pokusných králíků a myší oběti "vědeckého pokroku". Současná vlna kulhavky, slintavky a BSE je jen jedním z důsledků tohoto lidského počínání. Ze strachu se pálí statisíce zbytečně zabitých krav, telat, ovcí, jehňat a vepřů. Nu dobrá, když už to není láska, co určuje náš vztah k zvířatům, ať je to tedy strach.

A víte jak nakonec ti Římané dopadli? Nebyli poraženi a zabráni v důsledku nějaké války, ani vyvražděni či podmaněni. Jednoduše doplatili na svoji změkčilost, pohodlnost, neschopnost reagovat na příchod nových národů. Nebránili se, byli prostě převálcováni a tehdejší lidé si ani neuvědomovali konec římského impéria. Taky v tom vidíte tu paralelu s dneškem? Změkčilá Evropa versus přistěhovalci. Nechci, aby to vyznělo rasisticky. Většina z nich jsou skutečně nešťastní lidé, ztratili rodinu, domov, vlast. O to víc by si však podle mě měli vážit té nové. Ne jenom stát s nataženou rukou a čekat, kdo jim co dá. Ve Francii se bouří, žádají stále více výhod, pseudohumanisté se stavějí na jejich stranu a jakékoliv výtce je okamžitě připisován rasový podtext. Muslimové si v Paříži postavili mešitu. Proč ne. Francie je v současnosti multikulturní země a dá se předpokládat, že zde není jediné náboženství. Zajímalo by mě však, jestli by křesťanům bylo povoleno postavit si kostel v centru Bagdádu. V Izraeli stačila jediná návštěva Chrámové hody židem, a byla odstartována vlna násilí trvající dodneška. Smutné. Myslím, že islám je vysoce netolerantní náboženství, které je živnou půdou pro fanatiky a dogmatiky. Ať mi nikdo netvrdí, že náboženství které dokáže vyslovit soud nad spisovatelem Salomonem Rushdiem kvůli jediné knize, je mírumilovné a tolerantní.

Bohužel, pro popsání našeho nynějšího vztahu s přírodou nenacházím souvislosti v minulosti. Vypsat všechny ekologické hrozby by bylo omílání již stokrát řečeného. Na jejich řešení byly popsány tisíce papírů. Marně. Faktem stále zůstává, že každý by měl začít sám u sebe. Zní to jako fráze, ale velké pravdy bohužel vždy znějí frázovitě. Každý by se měl rozhodnout, jestli si koupí jogurt v kelímku, nebo ve skle, zde pojede do obchodu autem, nebo se projde, jestli je opravdu nutné mít to nejnovější rádio, jestli opravdu je nutné jíst maso, jestli opravdu je nutné myslet jen na sebe. Princip lokálně globálně je platní všeobecně, najdeme ho již v biblickém "Nečiň jiným to, co nechceš, aby jiní činili tobě."

Tak nevím. Můžeme si nakrásně povídat o konzumu, ochraně zvířat, problémech světa, ekologických katastrofách a dalších a dalších. Můžeme vidět souvislosti s historií, můžeme se snažit vyvarovat se chyb. Nadále však zůstane symbolem naší doby onen pohodlný obchodní dům. Každá epocha si musela projít všemi vývojovými stádii. A naše nebude v tomto směru výjimkou.