Milí přátelé

Právě pročítáte v pořadí už třetí číslo našeho a vlastně i vašeho měsíčníku o Zastávce a okolí. Opět je tu číslo, ve kterém bychom vám rádi přiblížili to, čemu říkáme domov a informovali vás o tom, co nevíte nebo ani vědět nemůžete, ať už je to vinou povolání nebo zkrátka tím, že jistý druh informací se nikde jinde, než právě v novinách a časopisech, neobjevuje. Stejně tak jako vyšlo toto červnové číslo i ta čísla předchozí, setkáváme se s tím stejným problémem - nejsou redaktoři. Ve třech táhnout měsíčník opravdu nejde. I když si myslím, že se květnové číslo docela povedlo co se týče záběru témat, na tomto vydání silně pociťujeme nedostatek pisatelů. Potřebujeme zkrátka posily.

Naší snahou je tak trochu vzbudit lidi do nové doby, aby si uvědomili, že tady žijí a žít budou i jejich děti a to, jak bude naše prostředí - obec, okolí vypadat, tudíž záleží jen a jen na nás - obyvatelích. Tím, že bychom rádi přinášeli především informace z dění obecního úřadu i z dění jiných obecních a městských samospráv v okolí či úřadů vyšších územněsprávních celků, jejichž rozhodnutí se budou týkat také nás, chceme přispívat k všeobecné informovanosti a napomoci tak tvorbě občanské společnosti, kde hlavním rozhodovacím prvkem není úředník, ale sami občané, kteří vyjadřují své postoje. Chceme lidem přinášet zajímavosti, radit, pomáhat, ale také bavit. Chceme nabídnou prostor pro jejich názory, připomínky, rady, a to nejen k věcem lokálním, ale i celospolečenským nebo třeba také nadčasovým. Podaří-li se nám to, budeme rádi.

Máme zájem nejen o lidi, kteří se dokáží opřít o pero a zformulovat myšlenky téměř jako profesionálové, ale stejně tak máme zájem o obyčejné řadové lidi. Velmi rádi bychom mezi sebe přivítali studenty, zejména pak ty, kteří se chystají na žurnalistickou dráhu.

Rádi bychom také pořádali takové galerie v rámci jednotlivých čísel, kde by byl prostor pro prezentaci vašich prací, ať už malujete, fotografujete či plácáte z hlíny panduláky. Prvním počinem v tomto duchu Galerie E-metra by byla prezentace některých mých digitálních fotografií, která by otevřela novou virtuální cestu, jak snadno předvést své umění jiným. Ale to až v červencovém čísle.

Doufám tedy, že se alespoň jeden z vás ozve. Těším se na spolupráci a přeji pěkný den.

Prosím pište: martin.horky@volny.cz.

             Beseda občanů se starostou obce

Ve středu 16. května se konalo první setkání starosty pana Petra Pospíšila s občany obce Zastávka. Jak už bylo uvedeno na stránkách obce i ve zpravodaji, začátek byl v 17:30 hodin. Bylo půl šesté, v malém sále asi deset lidí, ale starosta nikde. Po deseti minutách se někteří zvedli s tím, že čekání je lepší v hospodě. Po uplynutí "akademické čtvrthodinky", jak ji nazval p. Sázavský, se však vzdálili i jiní diskuse chtiví občané. Skoro jsem tam zůstala sama. Pak jsem ale z okna zahlédla valící se dav směrem ke vchodu a v něm i ty, kteří čekání vzdali už před dvaceti minutami. Konečně přišel pan starosta i jeho host: tajemník obecní úřadu p. Hudcem. Bylo šest hodin. Na úvod omluvil pan Pospíšil druhého hosta - paní Benešovskou, ředitelku Uprchlického tábora, která měla právě v té době jednání ve Vyšších Lhotách. Podle toho, jaké řeči kolovaly kolem stolu, byly termíny konference dva, a to o půl šesté a v šest. Nakonec se všem starosta omluvil a mohlo se začít.

Prvním tématem byla kabelová televize. Počet kladných odpovědí nezbytných pro to, aby se kabelová televize vůbec realizovala byl 400, tj. polovina popisných čísel. V den konání besedy jich však bylo pouze 220. K dnešnímu dni (1. červnu) je jich už 360, což znamená, že se kabelová televize s největší pravděpodobností realizovat bude. Co ale dostaneme a za kolik? 14 programů za 20 Kč měsíčně, s tím, že se další rok může poplatek mírně zvýšit. Kabely se budou tahat po sloupech a během dalších let, kdy se bude dělat nová kanalizace, se položí do země.

Hlavním tématem však bylo tzv. kůlničkové hospodářství. Na dotazy občanů týkající se této záležitosti odpovídal "kůlničkový král" pan Hudec, tajemník obecního úřadu v Zastávce. Dřevěných staveb ale i zděných přístřeší - kůlen a sklepů je na Zastávce celkem 130. Problém je v tom, že tyto stavby stojí na obecních pozemcích, a proto by se také mělo za jejich užívání platit. Jednoznačným zájmem obecního úřadu je zbořit co největší množství kůlen a sklepů a odstranit tak pozůstatky nekontrolované stavební činnosti z let minulých. Proto každého takového majitele seznámila s nabídkou: Pokud se majitel rozhodne starý objekt zbourat a na jeho místě postavit nový, a to dle obecního plánu, pak obec na své náklady odveze stavební suť a pozemek prodá za symbolickou částku zahrnující ve skutečnosti pouze náklady spojené se zaměřením a zpracováním smlouvy. V opačném případě bude muset majitel platit nájem. Vyvstal ale problém, co se Starou osadou, kde kůlny lidé využívají

Mimo jiné se také mluvilo o skládkách a veřejném pořádku. Probírala se témata od osvětlení u hlavní silnice, v ulici Nádraží a Čapkovy, přes noční vycházky žadatelů o azyl, suché záchody, rušení nočního klidu, proč Zastávka nemá vlastní přestupkovou komisi (vše se řeší v Rosicích), až po problém totálně nasazených a nezájem policie, která se neozývá ani po zákonem stanovené lhůtě.

Novinkou například bylo, že se byty v domě č. 22 v Hutní osadě (druhý dům v řadě zespodu) budou prodávat, a to i přes to, že zatéká do střechy.

Jako každý rok, maturita zavítala i na naše gymnázium. Týden plný spěchu, náhradního rozvrhu, nervózních učitelů a ještě nervóznějších žáků. Celkem 80 studentů ze tří tříd maturovalo od 21. do 24. května. 24 žáků prospělo s vyznamenáním, 53 prospělo a 3 neprospěli. V celku tedy úspěch.

Jak tradice velí, každá třída udělala vlastní tablo s fotografiemi. K vidění bylo moře s rybkami, fotky na provaze i klasická nástěnka. Všechna tři tabla byla docela povedená. Provedení však mírně zaostávalo za originalitou. Ale nápad se cení.

Poslední zvonění bylo pro všechny překvapením, protože 4. A neměla nachystaný program. A tak se prostě všichni posadili doprostřed tělocvičny a 30 sekund snášeli pohledy udiveného publika, aby se potom postavila jedna žákyně a řekla: "Teď jste se dívali 30 sekund do tváře studentů 4. ročníku, kteří se vám tímto omlouvají, že vzhledem k objemu maturitního učiva nestihli připravit program na poslední zvonění". Potom společně s dalším studentem poděkovali profesorům. Byla z nich taková pěkná dvojka - ona zřejmě nejnižší a on nejvyšší z celé třídy. Obě třídy septimy si program připravit stačili. Jednou to byla pěvecká soutěž s opilým účinkujícím a řadou písniček, podruhé nejmenovaná škola, kde ředitel utratil školní rozpočet na dovolenou a Kenny byl u tabule zastřelen. Tradiční předvedení nějaké populární písničky s textem hodícím se k maturitám nebo ke studiu také nechybělo.

Maturity jsou tedy za námi, život se vrací do normálních kolejí, jenom ty tři třídy nám budou chybět.

             Některé z písemných maturitních prací

             Vysněná maturita

Čtvrťák v nedohlednu. Ach jo. Ještě tři roky prolézání sítí vědomostí, z nichž se na mě zachytí jenom nepatrná část, než se dostanu před rodiče s maturitním vysvědčením.

Vždyť už samotný čtvrťák je skvělý sám o sobě. Člověk chodí na semináře, skoro se neučí předměty, které ho nebaví, pak má týden volno, pár dní chodí zase do školy a pak o měsíc delší prázdniny.

A já zatím tvrdnu v lavici, zatímco maturanti někde venku vyvádějí. Skvělá představa - nemít nic na práci a jen tak se válet. Zatím se šrotím na písemku a nevím, co se mám naučit dřív, protože profesoři se asi zbláznili a dávají nám testy z tak velké látky. Kdo si to má nacpat do hlavy? Kéž by byla pravda, že když bych spala s knížkama pod hlavou, tak bych to uměla.

Místo toho by se dali skvěle chytat motýli, nebo povídat si s kamarádama. Každý by mi řekl, jsi dobrá, máš za sebou zkoušku dospělosti. A já bych se vážně cítila dospělá, protože by každý se mnou mluvil aspoň tak trochu s úctou. Ukončené středoškolské vzdělání - to už je pojem. Někdo se prostě třináct let snaží, aby z něj něco bylo a pak z něj i něco je - dospělák. Být dospělý… Všechno můžeš, nic není zakázané. Celý život před sebou, žádné závazky, jsi volný jako pták. Můžeš cokoliv, jsi přece vzdělaný.

A místo toho sedím nad učením a říkám si, že to do toho čtvrťáku nějak přežiju. Vždyť to za to stojí.