Jan Bauch: "To pravé a živé umění bojuje proti lidské hlouposti, krutosti a omezenosti za hlubokou lidskost a důstojnost člověka".

Co je a není umění? Potřebujeme vůbec v dnešním životě umění? Úvaha o vlastním vztahu k umění.

Jan Hrdlička

Člověk je od přírody tvor vynalézavý a přemýšlivý. Jeho přirozenou potřebou je zkoumat a bádat. A proto, nežli se stane člověk umělcem, měl by být nejdříve "pozorovatelem". To by mělo platit v jakémkoli druhu umění. Ať se jedná o literaturu a nebo třeba výtvarné a hudební umění. Prvotním cílem každého člověka, který cítí potřebu se nějak vyjadřovat, by mělo být pozorování. Ale to platí nejen o umělcích, ale také o učitelích nebo o doktorech. Vždyť jak může být člověk skvělý lékař, když nerozumí lidem. Nedokáže se vcítit do jejich problémů. Nechápe souvislosti. Tyto základní, ale zcela podstatné pozorovatelské schopnosti se nedají nastudovat z nějaké odborné literatury.

"Pravé umění" můžeme najít již v pravěku. Mám tím na mysli nástěnné malby a kresby. Bohužel dnešní "hloupý člověk", otrok konzumní společnosti, by nemohl (a ani nechce) pochopit velikost takových děl, jako jsou nástěnné malby. Ptáte se, jakým právem se odvažuji mluvit o nějakém pravěkém umění? Odpověď je prostá. Největší potřebou (a problémem zároveň) tehdejších lidí byla snaha se nějak materiálně zajistit. To znamenalo především sehnat potravu (maso). A na to, aby ulovili nějaké zvíře, museli ho nejprve dokonale poznat. Snažili se zaznamenávat si o něm veškeré údaje. A to můžeme především vidět na nástěnných malbách. Je až s podivem, jak dokonale a přesně dokázali jednou kresbou vyjádřit vše podstatné. Je zcela zřejmé, že toho mohli docílit jen na základě přesných pozorovacích schopností. A proto by se každý dnešní začínající umělec měl poučit z této doby. A vůbec z dob Řeků nebo Egypťanů.

Jako příklad bych uvedl někoho, kdo se snaží nějakým způsobem výtvarně vyjádřit (Pozn. Tento příklad bych rád uvedl proto, že já sám již tři roky patřím k těm "začínajícím výtvarným umělcům.") Na to, aby se stal člověk opravdovým umělcem, mu nestačí pouze ta "ošemetná vlastnost talent". Vždyť jak říkal sám Picasso: "Nelze říct: Tak, dneska jsou hodně a úspěšně pracoval a zítra je neděle. Prostě nejde říct konec!" zkrátka a dobře, bez "obyčejné pracovitosti" (která také není každému dána) to nepůjde.

Aby člověk dělal to "pravé umění", musí mít rád. Tuto jednoduchou větu vyřkl náš "nejlepší" malíř Josef Lada. Ten sám, a především jeho tvorba, je důkazem nesmírné pracovitosti, umělecké plodnosti a výtvarné vyspělosti. Vždyť se dokázal vymanit z toho špatného slohu secesního (tento názor na secesi sdílím spolu se současným umělcem Alešem Chalupou, který je mým učitelem) a rozpoznat, že to "není to pravé". O tom, že je naším nejlepším malířem, svědčí fakt, že to o něm prohlásil umělec, který podle některých patří k těm nejlepším - Pablo Picasso. Bez jakýchkoliv pochyb byl Picasso úžasným umělcem. Je zcela zřejmé, že to byl génius. Vždyť jeho malby z doby, kdy mu bylo kolem patnácti let, byli vystavovány spolu s díly těch nejlepších španělských umělců. Musím však sám přiznat, že velikost a geniálnost jeho pozdějších děl mi zůstává utajena. Ale je to zcela přirozené, protože já jsem výtvarník začátečník. Avšak doufám, že jednou za čas pochopím. Vždyť kdo někdy spatřil jeho Guernicu nebo Slečny auiguovské a nemá o "výtvarničině" ani páru", pak nemůže pochopit zcela nic. A jestli tvrdí, že mu ten obraz něco říká, pak lže.

A právě tak je utajena velikost díla Josefa Lady všem, kteří s malbou nebo kresbou nemají nic společného. Jim mohou připadat obrazy (a jiné různé kresbičky, kterých je několik tisíc) tohoto mistra primitivní. Ale to by byl pohled velice povrchní. Je třeba si uvědomit, jak jsou jeho díla kompozičně promyšlená. O to více jsem byl pak šokován, když jsem z výpovědi jeho dcery zjistil, že si Lada neudělal v životě jedinou skicu k obrazu. Veškeré informace měl v hlavě. Vše je na obrazech naprosto promyšlené a ani jeden tah zde není náhodou. Srovnáme-li potom některé "rádoby umělce" s Josefem Ladou, pak je to jako srovnávat "kalendářového krajinkáře" s van Goghem. Díla mnohých takzvaných umělců jsou potom špatná nebo dokonce kýčovitá v porovnání s takovými mistry, jako byli například da Vinci, Mathiase, Tizan, Rembrant a jiní. Kýčovitost některých děl může být způsobena nepřirozeností samotného obraz, která pramení z přílišné křečovitosti, ze špatné kompozice, nesladěnosti barev a nebo prostým výběrem špatného námětu. Jak říká můj učitel: "Velká díla vznikal z milionu malých kreseb a kresbiček. A je třeba mít na paměti, že umění je především dřina, jak můžeme vidět například z děl van Gogha, kterého musela každá práce bolet." A proto bezvýznamné křečovité dílo je pro mne ten největší kýč. Zkrátka a dobře, bez takového díla by se umění obešlo.

Umění je pro mne jedním z největších vyvrcholení, jakých kdy lidské pokolení dosáhlo. Můj názor je ten, že je možné podle umění poznat intelektuální vyspělost nějakého národa. Ono samo hovoří o době a o lidech, kteří tu dobu právě prožívají. Je odrazem lidské společnosti. A mělo-li by být dnešní výtvarné umění obrazem naší společnosti a státu, pak bychom patřili někam mezi rozvojové země. Ale každá špatná doba má i dobré lidi a činy. A já se budu snažit abych se mohl mezi ně zařadit.